Ocenění

Philip K. Dick přináší menšinovou zprávu

Autor Jiří Kelbl | Aktuality | Pondělí 11 Květen 2015 7.55

Na hypotetickou otázku, kdo ze světových SF autorů je v našich končinách nejpopulárnější, by se určitě sešla celá řada různých odpovědí, mezi jmény vyvolených by ale jistě nechyběl Philip K. Dick. Do češtiny už byla přeložena většina jeho bibliografie, Dick je také jediným autorem, kterému časopis Ikarie věnoval speciální číslo (v roce 1996 k němu přitáhlo pozornost řady čtenářů, včetně autora této recenze). V neposlední řadě je důkazem jeho obliby i skutečnost, že u nás úspěšně vychází překlady pětisvazkového chronologicky řazeného souboru jeho povídkové tvorby. Pravda, v poněkud volnějším tempu, než tomu bylo v originále, kde celý komplet spatřil světlo světa během jediného roku, i tak jde ale v rámci překladové SF o výjimečný počin, podobných sebraných spisů na našem trhu příliš nepotkáváme.

dick-minority01

Celou sérii odstartovalo už v roce 2002 nakladatelství Laser-books a první svazek nesl název To je Wub, kapitáne! V dalších letech péči o Dickovu tvorbu převzalo na svá bedra převážně nakladatelství Argo, které pokračuje i ve vydávání překladů The Collected Stories of Philip K. Dick. Druhé pokračování Planeta, která neexistovala, vyšlo rozdělené do dvou svazků v roce 2006, následoval Podivný ráj a jiné povídky (2011) a nyní tedy držíme v rukou díl čtvrtý, opět z rozhodnutí nakladatele rozdělený do dvou částí, nazvaný Minority Report, což je díky existenci staršího výběru s podobným názvem lehce zmatečná, nicméně vzhledem ke známému filmu s Tomem Cruisem snadno pochopitelná volba.

Dick zaujímá mezi velikány fantastické literatury specifické postavení, tvorbu tohoto solitéra s komplikovaným osudem nelze jednoduše přiřadit k některému ze známých žánrových směrů či hnutí. Psal tak, jako žil, často neuspořádaně a chaoticky, na stránkách románů a povídek nechával promlouvat vlastní strachy a psychické obtíže. Kořeny Dickova úspěchu nejspíš není možné hledat ve formálních aspektech jeho díla, nikdy nedisponoval literárním stylem, který by bylo možno označit za vysoký či vybroušený. Snad za svérázný a úderný ve vrcholných momentech kariéry, častěji ale psal spíš jednoduše až prostě.

Do jisté míry to asi lze přičíst nutnosti přizpůsobit svou tvorbu vkusu redaktorů fantastických magazínů, do kterých své povídky v padesátých letech začal prodávat. Dick zpočátku vnímal science fiction pouze jako zdroj obživy, snil o uznání na poli společenského románu. Díky neutěšené finanční situaci byl nucen psát ve vysokém tempu, které celkem přirozeně přinášelo jistou nedbalost při zpracování. Úspěchu ve světě vážné literatury se nedočkal, podobně se mu vedlo i po materiální stránce. Celý život se pohyboval na hraně chudoby, ostatně v tomto ohledu mu jistě nepomohlo ani pět rozvodů, kterými skončila všechna jeho manželství. Nutnosti psát rychle a hodně se proto nikdy nezbavil, málokteré z jeho děl tak lze označit za dokonalý výtvor bez jediného kazu.

V čem je tedy ukryto Dickovo kouzlo, které vábí zástupy čtenářů i více než třicet let po jeho smrti? Napsat, že byl svým způsobem geniální, je příliš laciná odpověď, přesto bude v jistém smyslu pravdivá. Dick dokázal vystihnout niterné existenciální strachy, které jsou vlastní každé myslící bytosti. K jejich pojmenování mu stačilo pár nepříliš prokreslených postav a bez ozdob odvyprávěný příběh. Nejlepší mistři hororové literatury na stránkách svých děl konfrontují čtenáře s děsy, ve kterých poznají vlastní noční můry. Podobně Dick klade otázky, nad kterými se často bojíme zamyslet. Co když je svět kolem mě jen iluze? Jsou naše smysly schopné odlišit fikci od reality?

dick-minority02

Jeho povídky a romány jsou plné různých technických vynálezů, autora však v nejmenším nezajímá, jakým způsobem fungují, zkrátka je čtenáři předkládá k uvěření, konečně jde vždy jen o rekvizitu. Dick se místo úvah o možném vývoji vědy ptá po podstatě světa i po významu lidství, své otázky klade naprosto upřímně, bez náznaku kalkulu nebo vypočítavosti. Nikdy nebyl psychicky zcela vyrovnaný, své udělala i dlouholetá zkušenost s drogami, stihomam a pochybnosti o vlastní identitě obsažené v jeho díle jsou autentické. Dick psal především sám o sobě, o svém strachu a snaze vyrovnat se s okolním světem. To, že se s jeho zápasem dokáží snadno ztotožnit celé generace čtenářů, je třeba chápat jako důkaz skutečnosti, že patří mezi ty šťastné, kterým se fantastiku podařilo povýšit na umění.

Minority Report (pro účel tohoto malého zamyšlení je možné rozdělení do dvou svazků pominout a dílo považovat za jednu knihu) obsahuje povídky z let 1955-1964, tedy z doby, kdy již Dick pomalu omezoval jejich množství ve prospěch románové tvorby. V kolekci osmnácti příběhů najdeme řadu charakteristických témat, která se prolínají celou autorovou tvorbou. Dick často popisuje situaci po jaderné válce nebo podobné katastrofě, která zanechá civilizaci na pokraji zániku. Asi nejvydařenějším reprezentantem tohoto typu povídek je dílko Tenkrát s Parádnicí Pat. Lidstvo v této povídce přežívá roztroušené do komunit v jednotlivých podzemních bunkrech, jejich obyvatelé jsou odkázáni na materiální pomoc, která přichází doslova z nebe. Hrdinové skutečně pouze přežívají a veškerou energii věnují do hraní Parádnice Pat, deskové hry, která simuluje dávno ztracený svět. Poměrně pesimistická povídka, nabízí však přeci jen jistou naději, vkládanou do dětských postav.

Za dominantní téma sbírky asi můžeme označit propagandu, respektive totalitu postavenou na ovládání sdělovacích prostředků či veřejného mínění. Po vzoru Yancyho je dalším z klasických Dickových hitů, postava dokonale průměrného pana Yancyho, konstruktu, kterým vládci bez použití násilí ovládají masy, je nezapomenutelná a patří k nejsilnějším momentům knihy. S podobným tématem pracuje i povídka Kdyby nebylo Benny Cemoliho, opět se točí okolo člověka, jehož existenci potvrzují pouze média. Věčná nedůvěra v pravdu, kterou nám svět předkládá k uvěření, je pro Dicka charakteristická a najdeme ji i na řadě dalších míst knihy. Hrdinové dystopické povídky Převratný počin zjišťují, že populární prezidentka je jen najatá herečka, o maskách a falšování skutečnosti vypráví i Průzkumníci z Marsu.

Dick nevěří vládám, policii ani armádě, tito reprezentanti systému bývají v jeho dílech často nositeli manipulace a falešných iluzí. Tak je tomu například v Menšinové zprávě. Povídka později proslavená filmovým zpracováním popisuje utopický svět bez zločinu, každý, kdo se rozhodne překročit zákon, je potrestán s předstihem. Umožňují to analýzy tušitelů, policejních psioniků předpovídajících budoucnost. Křehkost a ovlivnitelnost takového systému je zřejmá a Dick ji využije k rozehrání mistrovské zápletky. Jedince obdařené různými parapsychologickými schopnosti na stránkách Dickových knih potkáváme často, v Minority Report určitě stojí za zmínku třeba folkový zpěvák, který svými baladami dokáže ovlivňovat reálné události (Co si počneme s Raglandem Parkem?). Dick neváhá zpochybňovat ani prezidentský úřad, kromě už zmíněné herečky v roli falešné hlavy státu je nutné připomenout Maxe Fischera. Průměrného a omezeného antihrdinu povídky Záložník okolnosti vynesou až na vrchol státní moci, původně pouze dočasně svěřená pozice se Fischerovi zalíbí a dělá vše proto, aby si ji udržel, bez ohledu na národní zájmy či vnější nebezpečí, kterému Země čelí.

Sbírka přináší antiautoritářskou, rebelantskou literaturu věčného pochybovače. Dick čtenáře učí být ve střehu, mít oči otevřené a pracovat skepticky s informacemi, zejména pokud přicházejí od mocných našeho světa. Toto poselství všichni Dickovi fanoušci dávno znají a jistě si je s potěšením zopakují i v aktuální várce povídek. Nad pořízením Minority report není třeba váhat, a to ani přesto, že v případě některých titulů půjde o opakované setkání, ovšem v novém překladu. Argo vydáním čtvrtého pokračování povídkového kompletu vyslalo jasnou zprávu, že to s Dickem myslí opravdu vážně, snad nakladateli tato sympatická snaha vydrží a podaří se mu celý projekt sebraných povídek zdárně dokončit.

Philip K. Dick: Minority Report I a II

flexo vazba, překlad Bob Hýsek a kolektiv, 288/288 stran, 298/298 Kč

argo-logo

187 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.